Projekt zaměřen na kraj Česko-německo-polského Trojzemí. Nedaleké území, kde se střetávají tři různé národy a je silně ovlivněno historickými konfliktními vazbami. Nejvýchodnější cíp Německa, nejzápadnější Polska a nejsevernější Česka. Českoněmecko-polské hranice kolem Trojzemí vytyčují linie řek toků, Oldřichovského a Bílého potoka a především Nisy, která spolu s Odrou ústí do Baltského moře. Místo je půdou antropogenní silně ovlivněnou těžební činností. Mou zvolenou oblast vytyčují Lužické, Žitavské a Jizerské hory, jezero Berzdorfer a Turow. Toto území jsem si rozdělila:
1) Plochy - Střetávají se zde nepropustné lesy i horské výhledy s důlní měsíční krajinou posetou turbínami a také jezerní krajinou.
2) Linie - oblastí prochází tři významné evropské dálkové pěší a poutní přechody, je to E3, E10 a Ultreia.
3) Body - jsou to především hory a města jako hlavně Žitava, Bogatynia a Hrádek nad N. Mým konceptem je fenomén pěších přechodů, funkční turismus a místo křížení.
Vlastní návrh má dvě základní roviny, rovinu, jejímž základem je návrh čtyř cest, a rovinu zastavení založené na návrhu souboru drobných staveb – křižovatky. Nový systém tří lineárních cest, které se kříží v místě křižovatky a jednu okružní cestu, která vytváří okruh kolem místa křížení, protíná lineární cesty a umožňuje množství variant putování krajinou. Každá cesta má jedinečný charakter. Horská cesta vedoucí přes významné kopce Lužických hor, Jezerní cesta vedoucí podél Nisy k jezerům v Polsku a třetí je Důlní cesta částečně lemující otevřené jámy dolů. Na každé z těchto cest jsou navržena místa, která se odkazují k přírodní kvalitě, historické paměti, apod. Nově navržené trasy cest volně navazují na stávající polní a lesní cesty, kterým ale dávají nový smysl. Tři hlavní lineární cesty se kříží v jediném místě, na kraji lesa, na kraji Lužického zlomu, na vršku otevřené svazující se
louky s dalekým výhledem.
Místo, které jsem našla, má pro mne silného ducha, je nedaleko od bodu Trojzemí a Hrádku nad Nisou. Místo vzniká protnutím vertikály s horizontálou. Navrhuji místo, kudy všechny trasy prochází. Volím tři subtilní objekty modulárních rozměrů, kterým určuji funkci výstavního prostoru, sálu a útulny. Zde může člověk pobýt, účastnit se akcí, přednášek a diskuzí, navštívit expozici, rozjímat i přenocovat. Objekty jsou modulové. V místě křížení se nachází studna, ze které se může poutník napít a které je zároveň zdrojem vody po objekt. Komplexem jsou tři ostrovy, na které navazuje společné molo. Součástí místa je prostor venkovního ohniště. Vizuálně stavby sjednocuje použitý materiál, černě opálené dřevo, základní konstrukční systém, tvar střech, barevnost a záměrná jednoduchost.
_________
Krajinou procházející člověk souzní s životem jako celkem v přirozeném tempu vlastního kroku, jako samostatné individuum je přesto součástí společné symbiózy, do které se zrodil a která jej obklopuje. Mutualistický vztah organismů rozdílných vlivů přispívá k vzájemnému obohacení a zdravé funkci jednotlivých orgánů. Širší pohled na škálu však ukazuje, že vzájemný vztah nemusí být pouze prosperující, ale také například parazitický, nebo komenzalistický. Předpokladem orientace v tomto spektru pestrosti různých vlivů jsou pomyslné či skutečené dělící linie. Díky nim může na perifériích vznikat pozitivní napětí jako zárodek nových podnětů směrem dovnitř oživující celek i centrum. Na tečny území jež se v časech agrese posouvají a vysídlují místní společenství však tento jev má opačný účinek, napětí po sobě zanechává zpustošenou nehostinnou půdu až potlačované zjizvené svědomí, které mají následující generace zacelovat.
//
Severní vítr českých sudet umí být krutý a rezignovaný, přesto v sobě ukrývá potenciál a jeho bohatství vzbuzuje k obnově paměti i zrodu nových ideálů. Procházím sobě nedaleko vzdálenou oblastí Česko-německo-polského Trojzemí, vydávám se v čase tam a zpět a nechávám na sebe dopadat i přítomné vrstvy místa, ve kterých se snad trochu zrcadlí i fragmenty dnešní - nejednotná společnost, odosobněnost jedince, sociáně ekonomické výzvy, konfliktu kvůli východní hraně Evropy, úbytek přírodních zdrojů.
//
Reaguji vytyčením stezky smíření, na třech osách navrhuji komplex zastavení jednající s potřebami přírody, společnosti i poutníka. Prstenec okružní cesty sjednocuje tři směry rozlišných záběrů, má cíl smírčího/poznávacího/očistného charakteru. Ze zachovaných dílů konstruuji celek. Důležitým místem je na uzlu těchto cest Křižovatka nabízející vhled do paměti, prostor pro slavnosti místo oddechu. Záleží mi na citlivém a komplexním přístupu vůči všem rovinám místa. Sobě vlastní způsob čtení vrstevnatosti krajiny ilustruji touto prací.
Autorka: Bc. Berenika Suchánková
Fakulta umění a architektury TUL
