Další projekt
ZPĚT

Spolkový dům Chrastava - studentská práce

Chrastava, pozemky převážně č. 316 a 219, mezi ulicí Nádražní a řekou Jeřicí

V letním semestru loňského akademického roku 2018/2019 jsem navštěvovala školní atelier profesora Zdeňka Zavřela a jeho asistenta Roberta Jelínka na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Stěžejním tématem pro náš ročník, kdy se studenti učí navrhovat občanské stavby, byla severočeská Chrastava. Podél zvoleného pozemku v Chrastavě protéká řeka Jeřice, přes silnici se nachází supermarket a na pozemku samotném dnes stále stojí problematická ubytovna, takzvaný „Kovák”. Se svou polohou a nedalekou vazbou na centrum města se toto místo k vytvoření občanské vybavenosti přímo nabízí. Do atelieru jsem se přihlásila nejen kvůli výrazné osobnosti pana profesora Zavřela, ale i mému blízkému vztahu k Libereckému kraji, neboť jsem vyrůstala a stále žiji v Lomnici nad Popelkou. Stavební program našeho zadání byl stanoven ve spolupráci se zástupci města, kteří vznesli požadavky reálně vycházející z potřeb a nedostatků obce. Některé funkce však byly vedením atelieru přidány, abychom se naučili pracovat s jejich větším množstvím. Zadání bylo tedy velmi pestré a pro studenty architektury ve druhém ročníku ne úplně snadné. Naším úkolem bylo navrhnout prostory pro tělocvičnu, základní uměleckou školu, dětské kroužky, tamní televizi, venkovní hřiště a amfiteátr, restauraci, společenský sál a zázemí pro obecní spolky a správu objektu. V neposlední řadě též zachovat hasičskou dráhu pro sousedící hasiče. Konkrétně kulturní dům na pozemku již dříve téměř stál. Kvůli špatným majetkovým poměrům a technickému stavu byl však před několika lety nedokončený zbourán. 
Já jsem na pozemek v Chrastavě navrhla tři objekty spojující sobě blízké funkce, které vzešly ze zadání. Dvě největší hmoty, části objektů skrývající v sobě společenský sál a tělocvičnu, jsou změkčeny dřevěným předsazeným roštem a dlouhou prosklenou chodbou. Všechny zbylé hmoty na sobě nesou bílou omítku s jemným vanilkovým nádechem. Vzezření domů je moderní, ale nikterak křiklavé. Tvoří tak přechod s přidanou hodnotou mezi historickým centrem města a novějšími částmi. Kompozice objektů je navržena tak, aby nenechala okolí bez povšimnutí. Svíravé natočení a hmota gradující vzhůru dvou nejvetších objektů vtahuje z ulice kolemjdoucí dovnitř a podněcuje v nich touhu vejít do pocitově uzavřené zahrady s vyhlížejícím amfiteátrem. Z rychlostní silnice bude lákat projíždějící cestující skleněná kostka vystupující z restaurace, která je se svým kulečníkem určena pro zábavu hostů. Stejně jako jsou funkce rozčleněny do tří objektů, i zahradu lze podle možného dění členit na tři části. U vody a za tělocvičnou je mezi stromy vytvořena odpočinková zóna s lavičkami. Amfiteátr s hřištěm a tribunou tvoří rušnější středovou část. Ve svém centru je zahrada geometrizovaná, směrem ven se rozvolňuje. Zahradu mohou kdykoli využívat občané města pro trávení volného času, nebo je možno zde pořádat kulturní i sportovní akce.
V nižším objektu se skleněnou kostkou se nachází restaurace s venkovní terasou a společenský sál, jenž je na restauraci navázán prosklenou chodbou. Dění v sále i podium mohou návštěvníci sledovat z balkonu. Město Chrastava si vzhledem ke komplikované minulosti svého bývalého kulturního domu konečně zaslouží důstojné místo pro pořádání společenských akcí, jako jsou například plesy nebo hudební koncerty. Školní jídelna, kde již tradičně každý rok probíhá městský ples, není pro tyto účely uzpůsobena.
Vyšší objekt s vystupující hmotou nás po vejití do jeho dveří uvítá bufetem přes dvě patra. Vytváří tak útulné místo, kde na sebe mohou čekat rodiče, děti i kamarádi navštěvující uměleckou školu, zájmové kroužky nebo tělocvičnu, pro něž je tento dům sídlem. Sportu je věnováno převážně přízemí. Sportovce lze pozorovat z malé tribuny v patře, pod níž je zakomponována nářaďovna a kabinet trenérů. K tělocvičně nutně náleží šatny s hygienickým zázemím. Je možné též uspořádat sportovní akci s děním v tělocvičně a zároveň na venkovním hřišti vzhledem ke snadné propojitelnosti sportovišť zadním vchodem. Dokonce by se pořadatelé nemuseli omezovat pouze na tato dvě sportoviště. V blízkosti již stojí sportovní hala a hřiště, jejichž společné využití nabízí nespočet možností. V prvním patře má umělecká škola taneční sál s hygienickým zázemím. V patře druhém je výtvarný atelier, 2 hudební učebny, 2 třídy a místnosti pro vedení školy. V posledním patře sídlí chrastavská televize, která má díky dlouhému pásovému oknu jedinečnou možnost natáčet své reportáže přímo se záběry na město.
Nejmenší objekt, který je lehkým hmotovým i funkčním protikladem dvou již zmíněných budov, poskytuje prostor pro lékařskou ordinaci s čekárnou, zázemí pro místní spolky a v patře pak dva byty, z nichž
jeden je určen správci objektu a druhý například lékaři. Technické zázemí s garážovými stáními je nezbytnou součástí domu.
V Chrastavě žije mnoho aktivních občanů sdružujících se ve společenském klubu. Touto nebo podobnou zástavbou by získali pro svou činnost adekvátní prostory a potřebné zázemí. Město by získalo příležitost k dalšímu rozvoji kulturně-společenským a sportovním směrem.
Výjimečnost zástavby tkví v reakci na potřeby města. Staví zájem společnosti před zájem soukromého investora, který by mohl z homogenní zástavby pouze čerpat příjem. Podobně, jak je to, zdá se, na parcele s velkým potenciálem dosud. Takovýto vztah obci nic pozitivního nepřináší, spíše naopak. Důkazem může být několik pokusů města o získání povolení k demolici problematické ubytovny. Vztah mnou navrhovaných staveb k veřejnému prostoru je dynamický a vzájemně komunikující. Soubor tak představuje heterogenní funkční celek, který má potenciál fungovat jako aktivně využívaná plnohodnotná část městské zástavby a zároveň tak tvořit další středobod dění v obci.
Použité materiály nepředstavují výraznou ekologickou zátěž, neboť jsou dostupné v rámci kraje. Nosná konstrukce domů, kromě nejmenšího, je uvažována z železobetonového skeletu, některé části případně z keramického zdiva. Rozsáhlá plocha střech umožňuje zachytávat dostatek dešťové vody a zpětně ji využívat, stejně tak i získávat benefity instalací solárních panelů. Jinou možností by mohla být volba vegetačních střech s výsadbou extenzivní zeleně. Dva největší objekty jsou ve svých hlavních částech uzpůsobeny bezbarierovému provozu. Autem lze přijet téměř ke vchodům všech navrhovaných staveb. Parkování je možné přímo na pozemku.

Jméno přihlašovatele: Petra Kučerová, autorka projektu

FOTO