Již před 1.světovou válkou se zrodila myšlenka, že by se veškeré národní školství mělo sjednotit pod jednu střechu. K slavnostnímu otevření nové Masarykovy obecné a měšťanské školy došlo 28. října 1932. V době svého otevření patřila, ale i dnes patří tato budova k největším na okrese Semily. Stala se pýchou místních občanů a jednou z dominant města. Obdivuhodné je i to, že v době nastupující hospodářské krize se lomničtí zastupitelé nebáli podpořit tento velkolepý počin, který samozřejmě město zadlužil, neboť náklady na výstavbu se pohybovaly okolo 7 milionů tehdejších korun.
Vrámci projektu modernizace budovy bylo celkově zrekonstruováno 2. patro křídla budovy nad tělocvičnami. Po otevření školy sloužil tento prostor jako aula. Později byl rozčleněn na jednotlivé učebny a chodbu a sloužil krůzným účelům (např. zvláštní škola apod.). V čase před modernizací byl stav řešeného prostoru z dnešního pohledu požadavků na výuku již nevyhovující (osvětlení, akustika, uvolněné stropní podhledy, staticky nestabilní příčka stěny navazující na přístavbu tělocvičen) a málo využívaný.
V návrhu modernizace se architektka snažila vyhovět všem požadavkům na zadané prostory –obnovit aulu, tedy prostor k slavnostním příležitostem – setkávání s rodiči (zahájení školního roku, schůzky rodičů budoucích prvňáčků, schůzky s rodiči vycházejících žáků apod.), besedy pro větší počet žáků, školní akademie a představení nebo pro přestávkové setkávání žáků. Dosud byly pro tyto příležitosti užívány prostory školní jídelny, které ale nejsou vhodné po akustické ani estetické stránce, nebo větší třídy. Dalším požadavkem bylo zřídit dvě nové jazykové učebny (jazykové laboratoře). Cvičná kuchyň, která byla také součástí řešeného prostoru, byla velmi zastaralá a neodpovídala prostorově, ale zejména svým vybavením. Dalším důležitým faktorem při návrhu byla i variabilita daného prostoru. Hlavním cílem návrhu bylo „zrušení“ klasického chodbového řešení bez přímého denního osvětlení a vytvoření prostoru pro děti, do kterého se budou rády vracet a trávit v něm jak čas výuky, tak volné chvíle mezi hodinami. Zároveň byl uplatněn požadavek na reprezentativnost prostor pro různé slavnostnější akce pořádané školou.
V nově navrhovaném interiéru byla snaha o co největší využití přírodních materiálůa to především s ohledem na přítomnost dětí. Nové plné příčky jsou z masivních vícevrstvých dřevěných desek, mezi kterými je izolace. Prosklené příčky jsouv kombinaci nosných sloupků se skleněnou výplní. Na podlahách je použito linoleum - marmoleum, které je vyrobeno z obnovitelných přírodních materiálů. Na podhledy byly použitydřevovláknité desky, které mají zvukově pohltivé vlastnosti pro dobrou akustiku navrhovaných prostor. Většinu navržených materiálů jsme ponechali v přírodní – původní barvě. Barevný akcent byl do prostoru dodán vybraným nábytkem ve zvolené barevné kombinaci odstínů (zelené, žluté, růžové a modré). Návrh se snažil dosáhnout nadčasovosti jak designu interiéru, tak variabilními možnostmi využití daného prostoru. Celek pak dotváří množství technického vybavení a to jak provozního (klimatizace, stmívatelné osvětlení, vybavení kuchyní), tak sloužícího k výuce (vybavení počítači, scénické osvětlení, zvukařské zázemí, vybavení kuchyně).I díky této rekonstrukci je škola moderní a jsou vní vytvořeny podmínky pro poskytování kvalitního vzdělávání. Přes to všechno si zachovává svůj ráz, který jí vdechli její zakladatelé.
Investor: Město Lomnice nad Popelkou
Projektant: BLOK architekti, Ing.arch. Michaela Chvojková
Zhotovitel: MBQ s.r.o., Praha 8
Dodavatel nábytku: Santal spol. s r.o., Třeboň
Dodavatel IT technologie: AV MEDIA SYSTEMS a.s., Praha
