Smuteční síň se ukrývá v lese na částečně zalesněném svahu v Horním Tanvaldu. Snažila jsem se o vytvoření místa, kde se tak nějak na chvíli zastaví čas i myšlenky a pozůstalí se tak mohou v klidu a beze spěchu rozloučit se zesnulým. Samotný smuteční sál balancuje na hranici duchovna a symboliky. Místa zastavení v krajině doplňují cestu do smuteční síně a zase zpátky a komunikují s okolní krajinou Jizerských hor.
Popis stavebního řešení
Smuteční síň je dvouúrovňová, tak aby nedocházelo k nežádoucímu křížení provozů. Jedno podlaží je vyhrazené smutečním hostům a pozůstalým, druhé (podzemní) je určené provozům k nakládání s tělem zemřelého. Celé budově dominuje hmota smutečního sálu. Pozůstalým a smutečním hostům pak slouží i nižší část 1. NP (část přidružených provozů - čekací místnost pro pozůstalé, místnost pro vystavení zemřelého za sklem, kancelář, toalety), stejně jako zenová zahrada nacházející se mezi částí smutečního sálu a přidružených provozů.