V Liberci, bývalé textilní velmoci, tvořily vždy tovární komíny jednu z hlavních identit města. Dnes jsme zde ale svědky likvidace mnoha nefungujících industriálních objektů, které spoluvytvářely jedinečný charakter čtvrtí či sousedství. Na jejich místě pak vzniká indiferentní bytová zástavba bez místně příslušného charakteru. Podobný osud nyní hrozí bývalé barvírně textilu SEBA z 19. století, nacházející se za libereckým vlakovým nádražím ve čtvrti Jeřáb.
Projekt představuje alternativu k demolici továrny a zamýšlené developerské výstavbě. Navrhuje přeměnit areál na lokální polyfunkční centrum čtvrti propojené s okolní urbanistickou strukturou. Výsledkem je kombinace principů tradičního města s aktuálními přístupy k cirkularitě a udržitelnému rozvoji. Návrh vyzdvihuje stávající kvality, atmosféru a ducha místa a doplňuje jej o sérii veřejných prostranství a domů komponovaných podél nově odkrytého Janovodolského potoka.
Projekt postupuje od celkové koncepce až po konkrétní návrh konverze bývalé kotelny s dominantním komínem, která je z hlediska polohy nejdůležitějším objektem celého území.
Navrhované funkce kotelny, jako je kavárna s otevřenou scénou pro kulturní akce,cirkulární dílna, knihovna věcí či komunitní sauna, mají za cíl podpořit lokálnost a soběstačnost čtvrti a jejích obyvatel.
Poslední dobou se v Liberci upíná pozornost hlavně k okolí Papírového náměstí a budoucnost části za vlakovým nádražím tak zůstává nadále upozaděna. Návrh v tomto ohledu nabízí lepší propojení obou celků, decentralizaci Liberce a přesunutí pozornosti zájmu dále od centra, které v současné době vysálo téměř všechen život z okrajových čtvrtí.
POPIS STAVEBNÍHO ŘEŠENÍ:
Klíčovým aspektem návrhu je snaha o maximální využití stávajících budov, konstrukcí a materiálů. Díky zachování původních zdí je zde respektován předchozí urbanismus továrny z dochovaných plánů a obrázků. Tento přístup je kombinován například s tradičními principy urbanisty Camilla Sitteho, autora regulačního plánu okolní zástavby z přelomu 19. a 20. století.
Princip cirkularity neplatí jen u zachovávaných objektů, ale i pro nové budovy, kde návrh znovu využívá ocelové prvky z původních hal, například pro konstrukce pavlačí nebo balkonů. Dále je zde zamýšleno opětovné použití cihel z odstraňovaných budov pro povrchy veřejných prostranství, využití drcené suti do nových základových konstrukcí či recyklace textílií do tepelných izolací.
Kvalitu veřejných prostranství zlepšuje také skutečnost, že jsou mimo zásobování přístupná pouze pro chodce a cyklisty. Parkování je řešeno na severní, zastíněné straně území, kde je umístěn třípodlažní parkovací dům z ocelových konstrukcí, které je možné v případě jeho odstranění recyklovat a znovupoužít. Další parkovací místa jsou situovány podél ulice Na Františku a protažené ulice Americká, či v podzemním podlaží v jižní části území. Do páteřní ulice Hanychovská je navráceno stromořadí, které se zde původně nacházelo.
Celkem návrh uvažuje přibližně o 850ti nových obyvatelích a vytváří okolo 120ti nových pracovních míst. Kromě bydlení se zde počítá také se školkou, obchody, pohostinstvími a dalšími veřejnými funkcemi občanské vybavenosti.
Autor projektu: Vladimír Vacík, Fakulta umění a architektury TUL
