Skrze tělesný zážitek si podstatně uvědomit vlastní bytí a přítomnost. Pozapomenutá a zdánlivě nepotřebná městská typologie může mít i v současném městě své místo. Do bazénu chodíme sportovat a do sauny se potit, do sprchy se umýt a jednou za čas si musíme odjet odpočinout za město, do hospody pokecat a do baru se opít, na kulečník a bowling se pobavit a rozptýlit, do divadla už spíše nechodíme. Co kdyby ale existoval prostor uprostřed města, který by plnil nejen všechny tyto funkce – společenský dům? Ne, městská lazebnice přece! Komplex tří budov, který poskytuje péči, odpočinek i zábavu přímo v centru města. Očištění těla i mysli na Lazebnickém vrchu. Každý člověk potřebuje jednou za den zpomalit, zastavit a vydechnout, každý máme své rituály, které nás udržují v koloběhu dní. Lazebnice tu chce být pro vás. Připusťme, že městské lázně byly nedílnou součás- tí struktury historických měst. Jakou roli ale mohou sehrát lázeňské domy v současném městě? Jejich hy- gienická role je díky pokroku 20. století nepotřebná. Představují však již téměř zapomenutou typologii, kte- rá snoubí eleganci, erotiku a intimitu s mentálním a fy- zickým odpočinkem. Městská lazebnice v Liberci má být výkřikem do tmy, který hledá řešení, jak obnovit lázeňské provozy v sou- časných městech. Díky velmi specifickému kontextu zvoleného místa se návrh zabývá třemi objekty: rekonstrukcí bývalého hostince U Džbánu, novostavbou lázeňského domu a novostavbou divadelního domu pro ochotnické a ama- térské divadelní spolky. To vše tvoří komplex budov péče - odpočinku - zábavy přímo v centru města.
Budovy přímo reagují na kontext a v zástavbě se "ztrácí" - není poznat, zda na místě stojí 5, 10 nebo 50 let. Prostředí samotných koupelí obsahuje velmi málo prvků, dominantním se stává vlastní prostor, který je abstrahovaný na „typické lázeňské“ elementy - koupání se tak stává prapůvodní zkušeností, ve které se snoubí jednota tělesného a duševního uvolnění a vyvolání silného emočního prožitku prostřednictvím materiálů, barev, zvuků, světel a pohybu. voda rozvíjí všechny smysly rozkoše obnažené pokožky ve vodě Architektura záměrně pracuje se starobylými formami, protože ty slouží k uspokojení naší touhy udržet si kontakt s minulostí a poskytuje prostor pro realizaci nostalgických přání. Účelem opakování starých forem tedy není jen zachování jejich funkčních a praktických aspektů, ale také příležitost k opětovnému propojení s historií - využívá prvky, které si přirozeně s typologií spojujeme.
Autor: Kryštof Otto Fučík
Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury
