ZPĚT

místo pro natékání ducha (experimentální meditační prostor na bunkru)

ruprechtice – 50°47.61312'N, 15°4.49232'E

experimentální meditační prostor na bunkru nazvaný „místo pro natékání ducha“

dřevo, sklolaminát, polykarbonát, kov

Místo mezi lesem, cestou a kostelem, taky Ještědem.

Místo, kde se čas zastaví, hluk utichne, rozhledy sílí.

Myšlenky naplňují člověka.

Místo, kde jsem sám.

Kde mi samota nevadí. Jsem sám sebou.

Po pěšince dojdu k lávce, vystoupám do místa pro natékání ducha.

Jsem tu.

Jsem tu já a můj prostor, prostor pro zastavení, pro myšlenky, pro sebe sama.

Vnímám světlo, které nás spojuje s nekonečnem vesmíru.

Světlo, které zvědomuje relativitu naší existence.

Světlo, které ukazuje denní dobu, také roční období a čas, který plyne.

To světlo, které je všudypřítomné a je možná podstatou našich životů.

Jemně odizolován od vnějších vlivů transparentní bariérou. 
Být sám a zároveň cítit okolí. Do nebe pohled čistý.

Místo, kde vnímám. Medituji. Jsem.

Experimentální stavba z dřevěných latí, konstrukce oplášťovaná sklolaminátem, zastřešená polykarbonátem. Low–cost řešení.

Postavili jsme ji během dvou dnů na bunkru. Ve čtyřech lidech v slunci i mrazu. Touto instalací znovuoživujeme lehké opevnění. Poukazujeme na problematiku nevyužívaných mnohých těžkých železobetonových objektů, které jsou v lesích v pohraničí skoro na každém kroku.

Tento objekt je mou první realizací a je pilotním projektem k dalším objektům. Navrch si myslím, že v této uspěchané době a zároveň době, ve které nás trápí celosvětová pandemie, je obrovsky důležité moci se zastavit v prostoru, který nám tuto možnost dává. Zastavit se, zamyslet, nadechnout.

Autor: Kristyna Dvořáková, FUA TUL

FOTO