Tento projekt vznikl na základě studentské mezinárodní architektonické soutěže. Cílem bylo vytvořit oázu, která by spojovala kulturní tradice východní společnosti a moderní představy o estetické a pohodlné architektuře. Pozemek se nachází severozápadně od hlavního města Rijádu (‘ar-Riyād, eng: The Gardens), půl hodiny jízdy autem od centra města. Projekt je jakousi oázou v srdci pouště, chladným zeleným útočištěm pro obyvatele města, které kombinuje islámskou kulturu s moderním pojetím pohodlného architektonického prostoru.
Poušť je nebezpečné, avšak přitažlivé pro člověka prostředí. Je to divočina: prostor, ve kterém nepřipravený člověk ani nepřežije. Právě, abychom v takových podmínkách mohli existovat — tvoříme, tedy adaptujeme prostor pod svoje potřeby, je to důvod vzniku fenoménu architektury, nebo i obecně antropogenního prostoru. Koncept je založen na principu přecházení mezi různými typy vytvořených klimat, aby si lidé mohli v kteroukoli denní či noční dobu a v kterémkoli ročním období najít příjemné prostředí: od spalujícího horkého slunce až po příjemný chládek klimatizovaného interiéru. Hlavním stavebním materiálem se stala stlačená hlína, která je pro toto podnebí prapůvodním stavebním materiálem. Uvnitř je celá lokalita striktně rozdělena na tři části: mužskou, ženskou a společenskou. Všechny části jsou vzájemně propojeny zahradou. Díky zvolenému stavebnímu materiálu celá tato lokalita zvenčí zcela splývá s krajinou, stromy a skleněné plochy vykukující zpoza budov vytvářejí efekt miraže, zatímco zevnitř oáza připomíná spíše tropický park.
Uvnitř je celá lokalita striktně rozdělena na tři části: mužskou, ženskou a společenskou. Všechny části jsou vzájemně propojeny zahradou. Díky zvolenému stavebnímu materiálu celá tato lokalita zvenčí zcela splývá s krajinou, stromy a skleněné plochy vykukující zpoza budov vytvářejí efekt miraže, zatímco zevnitř oáza připomíná spíše tropický les.
Autor: Marina Pyzhianova, FUA TUL, Ateliér Buček a Horatschke
